Na celém tomto vyprávění, které bych chtěla touto cestou předat všem zasvěceným i nezasvěceným, je úplně nejlepší to, že si žádný pocit, zážitek nebo cokoli jiného, nemusím vymýšlet, abych přikrášlila skutečnost. Ta skutečnost je taková, že se to skoro ani popsat nedá, ale zkusím udělat všechno pro to, abych vám to přiblížila poctivě.
Na Greencamp jsem se těšila už od doby, kdy jsem se setkala s Eliškou a vůbec jsem nepotřebovala vědět, jak to bude probíhat. Byla jsem si jistá, že to bude ten tábor, který pro děti dlouho hledám a kde se i já budu cítit svobodně.
Dětských táborů je po republice nepočítaně. Ale v žádném se nenajde tolik lidí naladěných na stejnou notu, která je respektující,tolerantní, zdravá, usměvavá, táhnoucí za jeden provaz, intuitivní a navíc se tu cítíte jako v nekončící vědomé svobodě.
Jako první napíši o dětech, které mne oslnily . To byly všechno osůbky, které měly úplně jiné hodnoty, než děti kdekoli jinde, které jsem mohla poznat. Bylo tam cca 60 dětí. Byly přátelské, neubližovaly ani ostatním dětem ani přírodě. Samozřejmě, že se občas vyskytlo pár neshod mezi nimi, ale nikdy nedošlo ke špatnostem, které se někdy dějí v dětských kolektivech. Vyřídily si to dohodou mezi sebou většinou sami.
Věkové rozdíly jako by neexistovaly. Když jsme šli na oddílovou výpravu, starší děti navrhly mladším, když už pro ně byla cesta delší než očekávaly, že je ponesou na zádech. Pouze ze své vlastní iniciativy. Neuvěřitelné. Nikdy jsem neslyšela: "Ty jsi o dva měsíce mladší, takže ti můžu poroučet," jako slýchám na různých místech od podobně starých dětí. Po celou dobu s oddílem i ostatními dětmi z dalších oddílů, jsem nepocítila zášť u dětí, ani že by měly potřebu jiného hanit nebo jakkoli ponižovat.
Akce, které jsme konaly, ať to bylo cokoliv, proběhly v klidu. Byly skvěle naplánované, i když často improvizované, ale intuitivní a dokonalé. Hlavně s láskou tvořené.
Nemohu vynechat dospělé bytosti, ani ty napůl dospělé. :) Vlastně nevím co napsat, když to člověk prožije, už nechce jinak. Všichni máme jediný cíl. Být nejlepšími přáteli, kamarády, spoluvedoucí, spolubydlící v této osadě, tolerující a láskyplní vedoucí pro děti. A tento cíl se všem zatraceně daří.
V tomto duchu a příkladu pro děti se odvíjí celý tábor. Je to jiný level.
Taky musím zmínit naše porady u večerního ohně, kde se kujou pikle na další dny. Mám je moc ráda. Je v nich sranda, upřímnost a tvořivost.
Jediné, co asi i děti doma hned musely s přeháněním vylíčit, jsou toalety. Děti ještě nevidí a nedokáží zcela ocenit tu pohádku staré doby, když si mohou zajít do dřevěné budky. :)
Závěrem mám touhu sdělit jediné. Děkuji všem za vše.
S úctou Vendy